Sedí schoulen ve vlčí kožešině u plápolajícího ohně, který odhání chlad z okolí společně s chmurnými myšlenkami plnými nebezpečných zákoutí. Jeho prsty se lehce třesou věkem, neboť tvorové jemu podobní umírají daleko mladší. Kruh, jenž tvoří velké množství občanů nižších vrstev, netrpělivě čeká na další vyprávění. Napětí stoupá, jelikož dnešní příběh bude ten, na který všichni tak dlouho čekali. Příběh, jehož není hodno upravovat do legend a pověstí. A sám Gabriel jej zažil …
Gabriel se nenarodil zrovna jako dítě štěstěny. Matka, která zemřela ihned po porodu, odkázala malé děťátko svým rodičům – obchodníkovi se zemědělskými produkty a přadleně, žijícím na statku čítající několik budov jako chlévy, stáje, stodoly a vodní nádrž. Nebyli zrovna nejchudší, ale žili poměrně skromně. Jejich území stálo asi půl míle od vesničky, do které prodávali své zboží. Otce bohužel nikdo neznal, kdo ví, zda-li Markéta, Gabrielova matka, také.
