Dračí úsvit

Šermířský a fantasy klub Hodonín

„Hurá! Prázdniny!“ řekli si toho rána malí šermíři. „Proč tedy zahálet doma? Jde se poznávat svět!“

Byl to čtvrtek, sedmnáctý duben, chvíle před Velikonocemi. Banda potulných rytířů se v plné polní přiřítila na Hodonínské nádraží a nedočkavě očekávala odjezd rychlíku. Kam? No přece za poznáním, novými vědomostmi, tajemstvím, za něčím neznámým a tajuplným. Hodonín je jim již malý, je potřeba se podívat o něco dál. Brno. To byl cíl jejich výletu.

Cesta do Brna proběhla ve velmi klidné atmosféře, téma hovoru se točilo kolem toho, co máme všichni nejraději – jídla. Za oběť padly první řízky a dobrůtky, a než jsme se nadáli, vítaly nás věže Petrova. Na nádraží na nás čekal náš průvodce Zdara s malým úplatkem. Jó, kdybychom věděli, co nás čeká… :)

 

 

Našim prvním cílem byl kostel sv. Tomáše, v jehož blízkosti nalezneme maketu města Brna z roku 1645. Společnými silami jsme se pokusili pojmenovat doteď stojící budovy, najít ty nově postavené a připomenout si ty dávno zmizelé. Nebyl to úkol lehký, my se ho ovšem nezalekli a s pomocí našeho průvodce jsme se pěkně zorientovali. Naše další kroky vedly do Paláce Šlechtičen, kde jsme si prohlédli výstavu o Baltech. Svět tajemných Baltů (tak se jmenovala ona výstava) nás seznámil s geografií, kulturou a historií Pobaltí. Výstava je rozdělena do dvou částí. První se nazývá „Pobaltí před Balty“ a věnuje se době pravěké. Druhá část „Od sv. Vojtěcha po Jagellonce“ pak popisuje století desáté až šestnácté. K vidění je nepřeberné množství exponátů, od kostěné jehly po meče, keramiku, šperky, obrazy, mapy… Každý si mohl najít to své. Největším lákadlem jistě byla možnost vyrazit si vlastní středověkou minci nebo si zašermovat s mečem (hádejte, kde jsme strávili většinu prohlídky? – ano, naháněním a mírněním rytířů). Posledním důležitým úkolem, který nás čekal, bylo zvěčnění se v pamětní knize (Až tam příště půjdete, nezapomeňte se podívat! Jsme tam!).

První vědomosti jsme získali a přišel čas proložit náš studijní plán nějakou tou zábavou. Ta se nabídla sama prakticky hned, co jsme vyšli z Paláce Šlechtičen. Náměstí Svobody okupovaly velikonoční trhy a s nimi i všechny lákadla v podobě dobrého jídla, sladkostí a spoustou zbytečností, které musíte mít! Rozpustili jsme tedy nezvedenou chásku a sami vyrazili ochutnávat a poznávat taje velikonočních stánků. Nemohli jsme se ovšem moc nacpávat, protože nás čekal oběd ve stylové Středověké krčmě.

Po výborném obědě nastal čas pokračovat ve vzdělávání. Navštívili jsme tedy Mincmistrovský sklep na Dominikánském náměstí. To se ve středověku nazývalo Rybí trh a bylo místem, kde sídlila řada brněnských měšťanů. Nacházel se zde i dům brněnského mincmistra (středověký úředník, který měl na starosti mincovny, dohlížel na mince, které byly v oběhu). Jeho dům se nacházel v horní části náměstí a sklepní prostory sloužily jako sklad surovin pro ražbu mincí (informace z letáčku mincmistrovského sklepa).

 

 

Zhlédli jsme zde několik zajímavých videí, která nám přiblížila profesi mincmistra, jeho postavení, vznik mincí a proces jejich výroby. Poté následovala krátká přednáška o podobných tématech doprovázená mapami, obrázky mincí v průběhu věků a která nám také přiblížila mince a bankovky novější (z 20. století). I když jsme měli plná bříška a přítmí sálu vyzývalo k zavření očí a poobědovému spánku, videa i přednáška byla tak zajímavá, že nikdo z nás na spánek ani nepomyslel. Krásnou třešničkou na dortu byla i možnost osahat si některé z mincí. Prohlídka sklepa pak pokračovala v doprovodu zkušeného průvodce, kterého můžete zahlédnout na propagačních letáčcích či ve videu (ano, to je ten pán v kostýmu mincmistra). Provedl nás podzemní chodbou, kde jsme dokonce chvíli strávili v naprosté tmě, povyprávěl nám (nad maketou Brna) historické zajímavosti, prošel s námi výstavu fotografií, které popisují měnící se Dominikánské náměstí, popsal, jakou náhodou byl mincmistrovský sklep objeven a ochotně zodpovídal naše všetečné dotazy. Když jsme si prohlédli podzemí, našel se dokonce čas i na procházku po náměstí. Viděli jsme zbytky středověkých hradeb, poklop, který ústí do sklepa, viděli jsme, kam až sklep sahá a navštívili jsme také dvůr Nové radnice.

 

 

A protože vědomostí není nikdy dost, zamířily naše další kroky do Moravského zemského muzea na Zelném trhu. V plánu byla prohlídka oddělení středověku a Slovanů. Největší zájem ovšem vzbudil mamut, kterého jsme zahlédli ze schodů. Ovšem pravěk nebyl na programu dne. V MZM jsme začali nejdříve Slovany. Viděli jsme nádhernou expozici, která popisovala jejich každodenní život. Setkali jsme se tedy s předměty, které naši předci využívali k práci, zábavě, obřadům, boji… Prohlédli jsme si šperky, hrob, dílnu, příchod křesťanství a postupný přechod do „pravého středověku“, kde jsme viděli například vybavení domácností (fakt tam měli světnici z chalupy, dokonce dvě!). Exponátů bylo tolik, že kdybychom si chtěli prohlédnout vše důkladně, jsme tam ještě teď. Ovšem nelitovali jsme. Na jeden den už těch muzeí bylo vskutku převelice, proto jsme našli část naší skupiny zoufale sedět na konci středověku (ještě, že tam mají ty lavičky). Pro obveselení mysli (a pro odpočinek našeho průvodce :) ) jsme se opětovně vydali na trhy, kde jsme naši vědomostí chtivou bandu na určitý čas rozpustili. Po důkladném občerstvení jsme vyrazili na poslední dnešní štaci. Prohlídku centra Brna. Zamířili jsme tedy postupně na Petrov, Špilberk a k Měnínské bráně. Cestou jsme si ukazovali místa, o kterých jsme se bavili, která jsme viděli ve videu a na maketách, sledovali jsme jejich proměnu do dnešní podoby a snažili jsme se vychutnat si poslední chvíle v Brně. Vychutnávali jsme si několik výhledů z „ptačí perspektivy“. U Měnínské brány jsme pak zakončili naše velikonoční putování. Nevíme, jak to naše rytířská chátra dělá, ale byla, na rozdíl od nás, neustále plná energie. Prošli jsme se tedy poslední krátkou procházkou k nádraží a propustili je zpátky do Hodonína.

Myslím si, že náš výlet byl jedním z těch, na které budeme rádi vzpomínat. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a nových věcí, nikam jsme nespěchali a vše si mohli v klidu prohlédnout, nenavštívili jsme jedinou nudnou expozici, vyřádili jsme na interaktivní výstavě, dobře jsme se najedli, protáhli tělo při výšlapu na Petrov a Špilberk a odnesli si spoustu zážitků a suvenýrů.

Napsat komentář


Sponzoři

  • Město Hodonín