Sobotní ráno nás na Městečku přivítalo pořádným větrem a schovávajícím se sluníčkem. Nebylo to ovšem nic tak závažného, co by nás mohlo odradit od našeho velkolepého keramického workshopu. Mít ve svých řadách keramika má jisté výhody. Jednou z nich je ta, že když jste moc hodní, dovolí vám vzít hlínu a uplácat si vlastní misku. Nebo se o to alespoň pokusit. Takovýto pokus jsme tedy podnikli v sobotu, 3. května.
Nejprve bylo potřeba vytvořit si nějakou základnu. Proto jsme po zimě vytáhli a řádně provětrali stan (jehož stavba byla zážitkem skutečně nezapomenutelným, wingardium leviosa nepomohlo a musela nastoupit hrubá síla), rozestavěli jsme stoly a lavice – to proto, abychom měli místo k práci i odpočinku – a nakonec připravili to nejdůležitější – ohniště a kotlík. Po pořádné práci chutná jídlo nejlépe.
Zázemí tedy bylo nachystáno, účastníci najezení, přišel tedy čas vrhnout se do práce. Nejprve jsme se krátce seznámili s procesem výroby keramiky ve středověku. Zaujala nás hlavně ta část, kdy se hlína musí rozdrtit na drobné kousky, namočit se a řádně promíchat (nejlépe rukama). Toto jsme si museli sami na vlastní kůži vyzkoušet.
Práce to nebyla lehká. Hlína se pod údery kladívek (sekyrek, špalků dřeva – nebo čehokoliv, co jsme našli kolem a vyhodnotili to jako ideální věc k drcení) sypala na zem, některé kousky zůstaly moc velké a pak jsme je museli dodatečně drtit v kyblících s vodou, všude kolem se prášilo, a když už jsme měli hlínu nadrcenou a zalitou vodou, vzniklo nám úžasné bahýnko, kterým se dalo báječně malovat lidem po obličeji. Nutno podotknout, že toto nás bavilo 🙂 Ale zpět k práci. Hlínu jsme měli, přišel čas tvořit. Jenže čím? Jistě, ruce jsou skvělým nástrojem, ale nějaké ty špachtličky se také hodí. Naštěstí kolem roste les a povaluje se zde spousta nepotřebných větviček. Hráli jsme si tedy chvíli na řezbářskou dílnu a vytvořili si své vlastní, originální a neopakovatelné nástroje.
Pak dostal hlavní slovo náš mistr keramik. Předvedl nám, jak máme z té beztvaré hmoty pomocí válečků,
špachtliček a vlastní fantazie vytvořit středověký pohár, misku nebo lucerničku. Což o to, v jeho rukou to vypadalo velmi jednoduše, realita ale byla úplně jiná. Hlína neposlouchala, muselo se jí domlouvat, ruce
nám (alespoň některým) připadaly levé a věta „Máš to moc mokré!“ se stala odpovědí na většinu našich otázek a nezdarů. Když jsme usoudili, že patlání pro tuto chvíli bylo dost, zavelel náš vrchní kuchař k obědu. Schovali jsme se tedy před větrem do stanu a v klidu zbaštili vynikající boršč.
Posilnění a odpočatí jsme se znovu vrhli do boje a bylo znát, že máme v sobě daleko více odhodlání, než jsme měli dopoledne. Hlína už také nebyla tak velkou neznámou a proto se nám podařilo nějaká díla vytvořit. Vznikla tak velká miska (ze které by se mohla najíst polovina skupiny), pohár na víno pro pořádného chlapa, několik menších misek a pohárek, který se do poslední chvíle tvářil jako váza 🙂 Nutno podotknout, že mistr s námi měl vskutku bezmeznou trpělivost a byl ochoten naše nezdary opravit. Výrobky, se kterými jsme byli spokojeni (nebo jsme na jejich vylepšení již neměli sílu), jsme odnesli k ohni a nechali je řádně oschnout.
Odpoledne se překulilo do své druhé poloviny, vítr foukal čím dál více a sluníčka bylo čím dál méně. Ruce zkřehly, každý měl svůj díl práce určitým způsobem hotový a postupně jsme se začali shromažďovat u ohně. Den to byl vyčerpávající.
Posledním úkolem, který na nás čekal, bylo opečení špekáčků (ano, opravdu středověké 🙂 ) a posezení u ohně.
Za sebe musím říci, že jsem se na tomto workshopu naučila spoustu dovedností, dozvěděla jsem se nové informace o keramice, procesu výroby a možnostech tvoření, našla odhodlání také něco vytvořit a již teď se nemohu dočkat dalších podobných akcí. Přece jen ten pocit, kdy si můžete dát polévku ze své vlastní misky, je k nezaplacení.
Pokud vás zajímá více fotografií, navštivte naše facebookové stránky https://www.facebook.com/draciusvit!
A na závěr bych měla dvě otázky:
- Jak byli s akcí spokojeni účastníci?
- Jaká další workshopová témata byste uvítali?






