Slyším bublání a praskání ohně
a zápach síry mě štípe do nosu-
Najednou zvuk kamene a kovu, jako když někdo brousí kosu. Tak krátce a přitom dlouze, jako byla by to teď má nouze. Oči už raději neotvírám, nerad ten hrůzný pohled vnímám. Dopadnutí kapek na zem, narušilo symfonii divnou. Jak jen budu řešit tu situaci bídnou? Pozdě… srdcervoucí křik, nese se místností. Mugato avala… tak pravil alchymista s temnou bytostí! Vidím louku, tráva se ve větru chvěje, ovšem oči jsou zavřené, tak co se to děje? Sedím na lavici a slyším dětský smích. Pomalu si uvědomuju, že jsem v myšlenkách mých. Vracím se zpět, ale něco je špatně. Co dělo se, vím už jen matně… Vždyť necítím vlastní nohu! Ten blázen ji sťal a teď leží v rohu. Podemnou jen miska leží a krev opouští mě, jak do ní běží prsty, paže i mé vlasy jsou pryč bože, jestli jsi, tak tohle pekelné místo znič! autorem: T. Martinek
Kategorie: Šuplík plný listů
Z tebe bude jednou básník 😉
Hmm to si nemyslím 🙂