Když kněžna Libuše věštila o slavném hradu, „jenž slávou nebes se dotkne“. Pravila také: „V tomto hradě pak vzejdou dvě olivy, jež svými vrcholy proniknu až do sedmého nebe a po všem světě budou zářiti svými divy a zázraky. […] Jedna z nich bude slouti Více slávy, druhá Voje útěcha.“* Těmito olivami myslel Kosmas (neboť on mluvil ústy Libuše ve své kronice) dva největší světce a patrony českého středověku svatého Václava a svatého Vojtěcha. Druhému z nich se budeme věnovat v tomto článku.
Svatý Vojtěch, jinak též Adalbert, pocházel z rodu Slavníkovců. Tento rod sídlil ve středních Čechách a svou silou konkuroval vládnoucímu rodu Přemyslovců. Slavníkovci se pokoušeli o zahraniční politiku nezávislou na přemyslovské moci, dokonce se jim podařilo uzavřít blíže neurčený sňatek některého člena rodu s říšskou princeznou, což představovalo velký krok vpřed v zahraniční politice a jisté nebezpečí pro Přemyslovce. Dalším úspěchem slavníkovské, tentokráte domácí, politiky bylo dosazení Vojtěcha jako v pořadí druhého biskupa v Praze v roce 983.
Vojtěch byl velkým kritikem nešvarů a prohřešků tehdejší společnosti. Ostře vystupoval proti alkoholismu, obchodu s otroky nebo třeba manželství kněží. Znechucen poměry a problémy, které se jeho nadšení a zápalu postavily v roce 988 vydal spolu se svým bratrem Radimem k papeži do Říma. Za jeho odchodem však byli jistě i rozepře, které měl s knížetem kvůli sporům svého rodu s vládnoucími Přemyslovci. Knížeti Boleslavu II. se podařilo Vojtěcha přesvědčit k návratu, ale ne na dlouho a tak biskup odešel nanovo dva roky poté v roce 994.
Během jeho druhého exilu došlo k vyvraždění Vojtěchova rodu roku 995 v Libici nad Cidlinou a on proto v zahraničí setrval. Byl rozhodnut šířit víru a proto se vydal nejprve do Polska k Boleslavu Chrabrému a potom pokračoval na severovýchod k pohanským Prusům, kde nalezl smrt.
Ani po smrti však Vojtěch nesetrval na jednom místě. Díky své mučednické smrti byl svatořečen a proto se polskému králi Boleslavu Chrabrému hodilo jeho ostatky získat a pomocí jejich vážnosti mohl založit v Polsku arcibiskupství, což byla v té době velmi prestižní záležitost. Boleslav měl prý odkoupit od Prusů ostatky světce za zlato o stejné hmotnosti jakou mělo tělo. Z polského Hnězdna potom sv. Vojtěch putoval do Prahy. Došlo k tomu v roce 1038, kdy Břetislav II. Hnězdno dobyl a Vojtěchovy ostatky vyzvedl.
O misi svatého Vojtěcha stejně jako o dalším šíření křesťanské víry v Pobaltí pojednává výstava Pobaltí před Balty. Tu je možno navštívit v Paláci šlechtičen v Brně.
Svatý Vojtěch na vyobrazení z kaple sv. kříže na Karlštejně
* Kosmas: Kronika Čechů. Praha 2011
