Jako průvodce se několikrát setkávám s problémem, jestli jsou cizí postavy dostatečnou výzvou pro hrdiny. Snažím se v družině hrát otevřenou hru, takže hráči většinou vědí, jaký je jejich protivník a jaké má dovednosti a odpočítávám před nimi sudbu. Na jednu stranu se může zdát, že je připravuji o jakési tajemno, které vzniká, když stojíte proti nepříteli, o kterém nevíte, kolik má ještě sil. Je to pravda. Ovšem je to daň za to, že se průvodce srovnává s hráči a nic si nenechává pro sebe (nemluvím o nějaké zápletce nebo momentu překvapení) a snaží se společně s hráči zdolat nestvůry, které si v dobrodružství namyslel.
A teď už k podstatě věci. Sudba v pravidlech je opravdu napsaná rozumně. Pokud se jedná o obyčejnou postavu jen pro zpestření děje, klidně může mít sudbu menší. Pokud se jedná už o opravdovou výzvu, je dobré ji sudbu přidat. Ovšem co je podstatné je naplánovat si různé manévry a rozmyslet si s kolika nepřáteli se družina má utkat. Za pochodu se to totiž blbě dělá. Obzvlášť při hraní otevřené hry. Přeci jen působí blbě, když si průvodce v průběhu cucá čísla z prstu. Moje rada na závěr: Nebojte se dohrát dobrodružství kde má CP malou sudbu a hráči ji porazí jako nic, ale určitě si poznamenejte průběh hraní a zkuste, třeba i s družinou, rozebrat, jak do příště postavu vylepšit.
Kategorie: Dračí doupě 2, Novinky
